Článek o prázdninách - slovo předsedy

 

Vážení minibasketbalisté !!!


Léto je definitivně za námi a můžeme na ně jen vzpomínat. Právě o nádherném, basketbalovém létě bych Vám chtěl vyprávět...

Na začátku prázdnin jsem velel dvěma basketbalovým campům v Brandýse, kterých se zúčastnilo dohromady téměř 150 mladých basketbalových nadějí. Přestože naše basketbalové snažení provázela ohromná vedra, nakonec jsme vše zvládli, i když jsme museli propotit hodně triček a mnohokráte se osvěžit v bazénu. Skvěle stmelený kolektiv trenérů i hráček vytvořil bezvadnou partu, která v Brandýse opět předala basketbalovým talentům mnoho umu i zkušeností. Bylo to úmorné, ale i přínosné. Když jsme se poslední den loučili, objevila se v dětských tvářích nejedna slzička, protože děti nechtěly opustit své basketbalové kamarády. A o kamarádství, nových zážitcích a další motivaci do tréninku campy především jsou. Jen lituji, že za mého dětství basketbalové campy nebyly. Byly jen pionýrské tábory, které byly hrozně dlouhé a nic mi nedaly, lidsky ani basketbalově.

Dalších 12 dnů jsem strávil na basketbalové dovolené v řeckém Volosu, kde jsem byl fanouškem svého syna na ME juniorů do 18 let. Bohužel, ani mé osamocené fandění /společně s mamkou a sestrou Adama Goghy/ neudrželo české juniory v „A“ divizi ME. Přesto jsem si odvezl z třetího největšího řeckého města skvělé zážitky a jsem rád, že jsem mohl být u toho. Mohu jen smutně konstatovat, že dlouhodobě je účast mezi elitou šestnácti nejlepších evropských celků neudržitelná. A to z několika důvodů. Tím nejpádnějším je to, že basketbal nemá v naší republice takové postavení jako v zemích kde je sportem č. 1 či 2. Takovými státy jsou zejména post jugoslávské republiky, Řecko, Turecko, Španělsko, pobaltské státy, Itálie, částečně Francie. Lepší postavení má basketbal i v řadě jiných zemí. To bylo znát na první pohled, kde každý tým doprovázela v hledišti početná divácká kulisa, ale i na střídačce, kde byl početný realizační tým.  Velký zájem měla i novinářská obec. Každá basketbalová velmoc byla na ME zastoupena 2-3 novináři, někdy i více. Byly vysílány přímé přenosy, které jsem v řecké televizi sledoval i já. To by se u nás stát nemohlo. Maximálně u fotbalu či hokeje. Nedej bože, že by se basketbal objevil na titulních stranách denních periodik, jak tomu bylo v Řecku! Vyřazovací boje první osmičky pak byly téměř pokaždé vyprodané a poprvé v životě jsem také musel na zápas svého syna platit vstupné ve výši 5 EUR. Za tak kvalitní basketbal jsem to však dal velmi rád. Myslím si, že i ČBF potažmo mužští mládežničtí trenéři, by se možná měli zamyslet nad přípravou reprezentačních týmů, která dle mého názoru není příliš dlouhodobá a přetrhnout se v posledních dvou měsících zjevně nestačí. Domnívám se, že by byla ideální podobná příprava, která předcházela MS juniorů v roce 2013 v Praze. Kadeti by měli hrát extraligu juniorů, junioři I. ligu můžu a „20“ by měli najít pravidelné sparingpartnery v nejvyšší mužské soutěži. Možná by se mohli poučit i u ženských složek, které se přeci jen připravuji o něco dlouhodoběji, což bylo, je a bude znát.2344YjZ.jpg

Jako první muž českého minibasketbalu jsem si všímal i dalšího basketbalového dění.            Na pláži, kam směřovaly mé kroky za účelem svlažení, bylo asfaltové basketbalové hřiště. To bylo neustále obsazené. Hráli tam mladí, staří, senioři, junioři, a přestože tam koše byly pouze s výškou obroučky 3,05 m, neustále tam dribloval a snažil se, aby oranžový míč propadl síťkou, i řecký basketbalový potěr. Jejich basketbalové nadšení mě zaujalo a přál bych ho i českému minibasketbalu. Řečtí minibasketbalisté hráli basket velmi často do pozdních nočních hodin, avšak ani tma jim nemohla zabránit v tom, aby se přestali basketem skvěle bavit.

Předposlední týden prázdnin jsme strávili na soustředění v Klatovech, kde jsem šest dní trápil svůj nový tým, kterým je basketbalová přípravka chlapců ročníků narození 2006, 2007, ale i mladších. Tento tým trénuji od září 2014 a tak máme za sebou první sezónu. V Klatovech jsme se zdokonalovali v driblinku, dvojtaktech a dalších činnostech. Večer jsme pak hráli svá první utkání a dali i své první zápasové bodíky. Při kupení velkého množství chyb a nedostatků jsem trpěl snad více než na ME, ale nemohu upřít mým svěřencům snahu, že by snad na palubovce nenechali srdíčko. To uznal i Lubor Blažek, který naše zápolení s obdivem sledoval. Nakonec se v Klatovech potvrdilo rčení, že na soustředění se toho natrénuje více než v běžném sezónním rytmu během dvou měsíců. Nejen díky tomu se dřina vyplatila a určitě to stálo to za to. Navíc se velmi se podařilo utužit nově vznikající tým. 

2346OTU.jpgNa dálku jsme z Klatov drželi palce českým kadetkám, které na ME v Portugalsku vybojovaly zlaté medaile. Speciálně jsme pak sledovali výkony kapitánky týmu, Veroniky Šípové, která své první krůčky dělala v Brandýse nad Labem., kde s basketbalem začínala. Dobrá práce svěřenkyň kouče Fouska se podařila a po dvou stříbrech se Češky dočkaly evropského triumfu. Škoda jen, že na české hráčky na letišti v Praze čekala jen hrstka příznivců, rekrutujících se z rodičů, příbuzných a hrstky funkcionářů. To v Sarajevu vítalo kadety Bosny a Hercegoviny, kteří se stali šampiony v kategorii „U16“ více než 50 000 fandů. O tom se českým kadetkám může jen zdát.  

Během celých prázdnin jsem také pracoval na Almanachu, který BK Brandýs n.L. připravoval u příležitosti 75. let svého založení. Byla to piplavá práce, ale nakonec se publikace povedla a snad mohu oprávněně tvrdit, že máme jednu z nejlepších basketbalových kronik v ČR. Oslavy 75. narozenin brandýského basketbalu vyvrcholily první zářijovou sobotou, kdy jsme v rámci oslav ve SportCentru Brandýs přivítali cca 500 návštěvníků. Tři čtvrtě století trvání košíkové v našem dvojměstí jsme si pěkně užili. Znovu se mi potvrdila skutečnost, jak je důležité setkávání jednotlivých basketbalových generací a jaký význam má to, když si mladí váží těch, kteří se o fungování brandýského basketbalu nejvíce zasloužili. To mi trochu u nastupující basketbalové vlny chybí. Znají Jordana, Magica Johnsona či Larryho Birda, ale nevědí, kdo to byl Zedníček, Brabenec či Kropilák.  

Tečkou za nejteplejším ročním obdobím bylo vystoupení našeho mužského týmu na ME. Sledovat jejich výkony byla paráda, a to že mají maličkou naději na postup na OH je skvělá zpráva. Že by basketbal byl opět jediným kolektivním sportem na LOH v Riu? Hrozně bych mu to přál… .

Konec léta je také časem, kdy začíná minibasketbalová sezóna. Všem minibasketbalistům a minibasketbalistkám přeji mnoho výher, málo slz a hodně příjemných basketbalových zážitků. Trenérům pak přeji pevné nervy a rodiče bych poprosil o fairové povzbuzování během celé náročné sezóny.

Mnoho zdaru Vám přeje

Petr Čeněk
předseda ČAMB